Osud si cestu najde...

Nedávná hospitalizace v nemocnici je u mě za poslední dva roky ta sedmá, neuvěřitelné...nějak to nade mnou pořád visí.
Opět jsem poznala nové lidi, nové osudy, které jsem si v srdci donesla až domů. Dost mě zasáhly a v tuto chvíli co jsem doma a píši tento článek na ně myslím a nejsou mi lhostejné.
Setkala jsem se s paní J., kterou k nám na pokoj dovezli s urologickým problémem a po chvilce rozhovoru s ní, jsem byla dojatá a slzy mi tekly proudem po tváři.
V ten den co jí dovezli slavila 49. narozeniny. Z malého nádoru v prsu jí zjistili rakovinu, která jí metastázovala do kostí, včetně lebky. Každé tři dny si lepila morfiové náplasti, bez kterých by měla velké bolesti. Dávali jí rok a je tu prý už třetí co tady strašííí...
Prostě si řekla, že neumře a nevzdala to. Jen tak od boku prohodila, že už pět lidiček, s kterými se setkávala na onkologii to už vzdalo a umřelo.
Má dvě krásná, malá vnoučata, na která je velmi pyšná a osud s ní takhle naložil. Toto si vyslechnou byl pro mě a pro ostatní velký šok a zásah do života. V té chvíli jsem opustila pokoj a šla si pobrečet na chodbu. V tom momentě jsem si uvědomila, že já jsem vlastně zdravá, i když mi o pár dní dříve řekli, že jsem v nedávné době prodělala plicní embólii.
Paní J. měla (má) u mě velký obdiv, ona si z každé maličkosti dokázala udělat radost. I přesto, že nemohla 14 dní polknout ani sousto, napít se atp...pak u porce jídla, dokázala, ač měla jen dvě lžíce (víc nesnědla) si poděkovat a říct si sama sobě: "Mám se jako královna."
Mě pak pustili domů a za dva dny jsem se ještě měla dostavit na vyšetření.
Věděla jsem, že paní J. v nemocnici nadále bude, tak jsem jí slíbila, že pokud mi po vyšetření bude dobře, zaběhnu za ní.

A stalo se....
Měli jste vidět tu jiskru v očích, kterou jsem v jejích tmavých očích zahlédla, když jsem se objevila ve dveřích. Byla moc ráda a mě samotné to zahřálo u srdíčka.
Žádný kontakt jsme si na sebe nadali, jen jsme se tiše rozloučili, mlčky se na sebe dívali a obě jsme uvnitř věděli, že už se nikdy neuvidíme, ale v srdci ano.

"Zavřete na chvilku oči a představte si před sebou proud nádherně čiré vody. Vybavte si nepříjemný zážitek, trápení a pusťte to vše po proudu. Pozorujte, jak se problém začíná rozpouštět a odplouvá až úplně zmizí."
❤❤❤

Instagram: ilca_s