Nic nejde, tak jak má...

Tento článek navazuje na "Infarkt po čtyřicítce aneb život jde dál", který najdete zde u mě na blogu.
Původně jsem si myslela, že nebudu pokračovat v tom, co se opět událo, ale pak jsem si řekla proč ne. Moje myšlenky se tím směrem teď ubírají a měly by se nějakým způsobem ventilovat. Napsat o něčem co máte na srdci, co Vás tíží je docela dobrý nápad, ke kterému mě přivedla kniha "Síla je ve vás", kterou právě čtu a musím říct, že blahodárně a příjemně na mě působí. Posiluje Vás zevnitř a tím Vám dodává takové jistoty, klidu a vnitřní pohody.
Jak už jistě víte, tak se v mém životě odehrálo několik příhod se srdíčkem. Poslední článek končil tím, že se chystám do práce, a že je vše za mnou.
Ano, od října jsem nastoupila zpátky do práce mezi své kolegyňky a mé myšlenky se pomalu začaly srovnávat a já si konečně mohla oddychnout. Byla jsem ráda, že se vše usadilo a já v pohodě mohla dál chodit do práce.
Ale jen do té doby než jsem začala pociťovat únavu, občasné bolení rukou a řezání na hrudi. Leden byl pro mne zlomový, kdy se mi začalo přitěžovat. Neustále jsem si říkala, že to není možné. Připadala jsem si jako blázen, před sama sebou a pak už i před rodinou. Únava, bolesti se natolik zhoršily,že jsem vyrazila za p. doktorkou a sdělila jí co se děje. Zavolala mi RZS a urgentní příjem v Jindřichově Hradci. Všechna vyšetření,testy byly v pořádku a já byla během pár hodin zpět doma. Bolesti pokračovaly, tak opět návštěva u p.doktorky. Nelenila, zvedla telefon a zavolala mému kardiologovi, sdělila mu moje problémy a další den proběhla návštěva. Monitorace holterem na dva dny a následně České Budějovice sál.
A jak to u mě bývá nic nejde tak jak má...přes velkou snahu a trpělivost p. doktora se vyšetření rukou (zápěstím) nezdařilo, takže nakonec vyšetření musel provést tříslem. S obavami jsem čekala na verdikt a vše se potvrdilo. První stent, který lékaři zavedli v r. 2017 byl neprůchodný na 70% . Takže proběhlo následné rozšíření, pročištění a s velkou vděčností a slovem DĚKUJI  jsem opustila sál a po dvou dnech hospitalizace jsem se vrátila domů.
Toto je snad jediná fotka, kterou jsem v nemocnici pořídila.
Dnes je to 15 dní od zákroku a já jsem bez bolestí a nepříjemných pocitů. Modřiny se zahojí a věřím, že srdeční cévy, teď pojedou na plné koule🙏
Chtěla bych Vám ze srdce říct, nepodceňujete své zdraví, dejte na své pocity a nic nezanedbávejte. Život máme jenom jeden. Krásný den ❤.

"Síla je ve vás" zakoupeno v knihydobrovsky
Instagram: ilca_s 

Komentáře

  1. Ilonko, cítila jsem přes monitor,že se něco děje,ale netušila jsem, že je situace až tak vážná!Hlavně, že se přišlo na příčinu a už je Ti zase dobře!Moc držím palečky,ať to tak zůstane! Myslím na tebe!��

    OdpovědětVymazat

Okomentovat