Vzpomínky a první zkušenosti s lázněmi

Leden 2018

Poděbrady

Před rokem, v tento den, jsem vyrazila v plném očekávání do Lázní v Poděbradech. Vybrala jsem si je proto, že byly od nás nejblíže ( cca 140 km). Nikdy jsem v lázních nebyla, ale určitě mám na co vzpomínat.
Hluboko pod kůži se mi zaryl malý, útulný pokoj s velkými okny a výhledem do dvora. Úzká chodba, kde jsme se spolu, s mojí milou, malou kolegyňkou denně míjeli, mi připomněla dávný internátní pobyt.

Na kolonádě

Fontána před jídelní halou a kohoutek z kterého jsme denně ochutnávali tu zvláštně železitou a přitom léčivou vodu nás navnadila na relaxaci a odpočinek.

Před jídelní halou

Na lázních samotných se již podepsal zub času, ale procedůry, které jsem absolvovala, byly příjemné a tělu prospěšné. Nejvíc mě bavila babča (všichni jí tak říkali😀) na uhličitých koupelích. Její bílé sepnuté vlasy zářily v denním slunci a humorem, kterým oplývala byl jedinečný. Ve slovech jako : "Až zazvoní budík nevstávejte, ležte já přijdu" byla znát letitá praxe, prováděná s láskou.

Bazén v Zimních Lázních

Ve volném čase jsme se procházeli kolonádou, nebo kolem řeky pod zámkem a čerpali energii. Cestou jsme se vždy zastavili v malém krámku a koupili si tu kulatou věc zvanou "Lázeňský oplatek". Před chladným lednovým vzduchem jsme se vždy uchýlili do útulných kavárniček, v kterých jsme trávili dlouhý čas. Nejvíc jsem si oblíbila "Café Rituál".

Nesmím opomenout vtipnou vzpomínku, kdy jsem vyrazila do kina na vyhlídnutý film o týden dříve a pak ta trapná chvíle, kdy paní za pultíkem mě neustále ujišťovala, že se dnes žádný "Cizinec ve vlaku" nepromítá😊.
Vysmátá jsem opustila zámecké kino a raději si zašla na šálek dobrého čaje do Divadelní restaurace.

Divadelní restaurace

Pozn...o týden později film promítali a mohu vřele doporučit.
Měsíc uplynul jako voda a my se museli rozloučit. Vzpomínky zůstaly hluboko v srdci a budu se těšit na ty další.
Tak třeba zase někdy v lázních a o lázních💙.

Miluška, Jaruška a já